První zmínky o Telči jako osadě se datují od 12. století. Na tomto místě se oddedávna křížily obchodní stezky. Na vyvýšenině Humpolecké cesty byl založen hrazený dvorec s románskou rotundou. Ten se stal hospodářským centrem oblasti. V průběhu 13. století se zde usazovalo stále více lidí, a tak bylo nedaleko dvorce založeno sídlo, jež dnes nese název Staré město a je součástí Telče.

Žádné historické prameny neuvádí konkrétní založení Telče. Prvním spolehlivým letopočtem v historii města jsou léta 1333 – 1335, kdy Telč navštívil markrabě Karel, později známý jako Karel IV.

Město bylo postaveno na vyvýšenině obklopené rybníky, které spojuje Telčský potok a umělý příkop. Území Telče chránily hradební zdi se střílnami a ochozem. Díky těsnému sousedství rybníků, které sahaly až ke zmiňovaným hradbám, se mohla Telč docela snadno přeměnit v nedobytnou vodní pevnost.

Pod tržištěm procházela zmiňovaná obchodní stezka s názvem Humpolecká, která ve dvou místech protínala hradby. Tam, kde je protnula, stály dvě brány. V té době byla ve městě pouze jediná skutečná ulice. Podle ní se dodnes jmenuje jeden telčský rybník; říká se mu Ulický.

Roku 1339 předal Jan Lucemburský, tehdejší majitel města, Telč do rukou jistého Oldřicha z Hradce, čímž se započala éra pánů z Hradce. V 50. letech 14. století byla založena Nová Telč. Telč jako město byla nazývána až od roku 1366.

Život v Telči byl v těch dobách stejný jako všude jinde, tedy podřízený vrchnosti. Husitské války městu nijak zvlášť neublížily. Roku 1530 zachvátil Telč požár, který zničil mnoho domů na náměstí. Ty byly záhy provizorně opraveny. Pak se dostal ke slovu Zachariáš z Hradce, vzdělaný humanista, který – okouzlen italskou renesancí – nechal na náměstí vystavit krásné domy a telčskou pevnost přebudoval na skvostný zámek. Hlavním impulsem pro přebudování hradu v zámek byl fakt, že pevnost v Telči vypadala vedle sídla Zachariášova bratra Jáchyma velmi chudě.

Telč byla v rukou pánů z Hradce až do roku 1604, kdy rod vymřel po meči (Zachariáš měl pouze dceru). Na krátkou dobu přešlo město do rukou Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, který roku 1618 přežil pražskou defenestraci, kdy byl jakožto královský místodržící vyhozen z okna Pražského hradu. Rod Slavatů měl Telč v držení ještě tři generace, za které byl ve městě založen jezuitský řád.

Po Slavatech přichází rod Lichtenštejnů-Kastelkorů a následně, od konce 18. století, rod Lichtenštejnů-Podstatských. V jejichž držení město setrvalo až do roku 1945.


Žádný se zmíněných rodů nijak výrazně nezasahoval do tváře města a zámku. Neméně uctivě se k historickým stavbám chovali i jejich obyvatelé. Díky tomu dnes můžeme obdivovat náměstí, obklopené barevnými štíty renesančních domů a vrcholící majestátným zámkem, téměř tak, jak vypadalo před několika sty lety.

Budování novodobé zástavby v historickém centru bylo znemožněno také polohou mezi rybníky. Krásná celistvost renesančního náměstí a zámku vedla k tomu, že Telč byla roku 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO.